Životopis jsme se sice učili psát už na základní škole, ale pouze ve slohové úpravě. Pro vytvoření rozumného životopisu potřebujete určité zkušenosti, ale nebojte se toho. Nejde o žádné slohové cvičení. V módě jsou strukturované životopisy sepsané v bodech bez zbytečné omáčky.

Vždycky pomůže mít nějaký vzor nebo alespoň vodítko. Zkuste si vyhledat frázi ‚životopis – vzor‘ a určitě snadno najdete takový, který by vám vyhovoval.

Pokud si chcete usnadnit práci jako já, zabrouzdejte na internetové portály s nabídkami práce. Ty po registraci umožňují sestavit si životopis podle jednoduchého formuláře. Já se zaregistrovala na Monster.cz a šla podle zdejšího návodu krok za krokem. Šlo to samo!

Do hlavičky životopisu uveďte své kontaktní údaje. Potom pamatujte na tři hlavní okruhy: zaměstnání, vzdělání (nebo také praxe, případně pracovní zkušenosti apod.) a velmi všeobecné ostatní údaje.

Zaměstnání je dobré řadit chronologicky od aktuálního k nejstaršímu. U jednotlivých položek vždy uvádějte minimálně název zaměstnavatele, název své pozice a od kdy do kdy jste pozici zastávala.
Ještě lepší je trošku si s tím pohrát. Napsat, o co přesně jste se starala, co všechno vaše práce obnášela. Klidně se i trochu vychvalte, ale zase nic nepřehánějte.
O vzdělání není třeba se rozepisovat, pokud už máte delší praxi. Já vyplnila jen nejvyšší dosažené. Můžete sem ale napsat i o svých zahraničních studijních pobytech nebo stážích a kurzech.

Do ostatních údajů patří informace o jazykových znalostech, počítačové gramotnosti, řidičském průkazu, koníčcích atd. Pokud máte nějaké certifikáty a prošla jste různými školeními, nezapomeňte se jimi pochlubit!

Důležité je nejen vědět, co do životopisu patří, ale taky to, co do něj nepatří. Nemusíte uvádět informace o svém zdravotním stavu nebo o trestním rejstříku (pokud to pozice, o kterou se ucházíte, vyloženě nevyžaduje). Neuvádějte, zda jste vdaná, svobodná nebo rozvedená. To zaměstnavatel vědět nepotřebuje. Stejně jako to, zda máte děti, případně kolik. Dokonce se vás na to při pohovoru nesmí ani zeptat.

skrýt článek

S motivačním dopisem to bývá ošidné. Vyžadují ho dnes už skoro všude, já jsem ale nevěděla, co přesně do něj vlastně napsat. Hodně mi pomohly rady na Monsters.cz.

Motivační dopis není nutné zlo, nestačí ho jen tak odbýt. Naopak. Máte možnost na sebe upozornit. Tak ji nezahazujte a vrhněte se do jeho psaní s vervou!

Ucházíte se o kreativní pozici? Odvažte se, ukažte, že na to máte. Buďte originální!
Motivační dopis k odpovědi na inzerát přiložte, i když ho po vás vysloveně nechtějí. S jeho pomocí totiž můžete zapůsobit.
Dopis dejte přečíst přátelům. Poví vám, jak na ně působí, a vy ho případně budete moci ještě upravit. Také vám pomohou vychytat případné gramatické chyby (ty by vás neukázaly v dobrém světle).
Snažte se neopakovat informace z životopisu. Jen vyzdvihněte to, co z vás dělá dobrou kandidátku. Neuvádějte, že už hledáte práci delší dobu. Vypadalo by to, že vás nikde nechtějí.
S délkou dopisu to nepřehánějte. Ideálně by měl zabrat půlku A4. Maximální délka je jedna A4. Pokud se ucházíte o různé pracovní pozice, napište pro každou motivační dopis zvlášť.
Začněte oslovením. Vyvarujte se univerzálního, ale chladného Vážení. Dobře působí, když oslovíte jménem přímo člověka, kterému dopis píšete (bývá uvedeno u inzerátu).
Napište, o jakou pozici se ucházíte a kde jste se o ní dozvěděla.

A teď se soustřeďte (jak říká moje maminka, vezměte rozum do hrsti). Druhá část motivačního dopisu je totiž nejdůležitější. Musíte v ní zdůvodnit, proč právě vy jste tou pravou kandidátkou na danou pozici. Napište, proč chcete v dané firmě pracovat, proč vás zajímá konkrétní pozice. Zamyslete se nad tím, co můžete potenciálnímu zaměstnavateli nabídnout – pracovní zkušenosti, vzdělání, schopnosti. Klidně se trochu vychvalte.
Na konci dopisu vyzvěte protistranu k akci. Prostě si řekněte o pozvání na pohovor. Stačí jednoduché „těším se na shledanou při osobním pohovoru“, nebo obšírnější „věřím, že mohu být vaší firmě přínosem, a velmi ráda bych se zúčastnila pohovoru“.
A to je celé. Vlastně to nic není. Když už jsem věděla, jak na to, měla jsem dopis hotový asi za čtyřicet minut.

skrýt článek